Tryskem Orla

postřehy cyklopoutníka PC

Na některých typech výletů nikdy nevíte, co Vás potká. Je potřeba se tedy patřičně naladit a být připraven být překvapen. A o zážitky opravdu nebude nouze.

Už pátého srpna odpoledne se to v okolí tělocvičny v Uherském Brodě hemžilo cyklisty a mnoha přátelskými pozdravy letitých přátel z dřívějších Orelských cyklopoutí. Byli zde však i noví lidé, často neznající nikoho. Mezi nimi i moje sestra. Avšak nový pohled na ni, obklopenou diskutující skupinkou prozradil, že být novým často mnoho neznamená. A kam, že toto hejno, čítající 130 cyklistů, mířilo? Nejprve na pouť do Kompostely, a pak do Madridu na Setkání mládeže se Svatým Otcem. Přestože je Orel sportovní organizace, nasedli jsme pohodně po sobotní slavnostní mši do autobusů a vyrazili do Španělska. A protože je Orel také křesťanská organizace, měli jsme možnost se nechat unést atmosférou Lurd na pondělní celodenní zastávce. V úterý večer jsme si prohlédli noční Burgos, což je město, odkud jsme pak ráno po požehnání místního biskupa vyrazili na kolech na 510 km dlouhou cyklopouť do Santiaga de Kompostely.

Naše nohy poprvé protočily pedály a kola ujela první kilometry na nejslavnější Svatojakubské cestě. Traduje se totiž, že ostatky umístěné v Kompostele patří přímo apoštolu Jakubovi. Navíc je to jedno ze třech nejslavnějších poutních míst v Evropě a popularita poutí do Kompostely i v dnešním, od Boha vzdáleném, světě velmi roste. Šlapali jsme tedy do pedálů, abychom do večera zvládli první z našich sedmi etap.

A co nás potkalo na prvním noclehu ve vesnici Frómista? Odpočinek, kamarádi a mnoho příjemného. Nakonec jsme se uložili. Někteří mladí a odvážnější dokonce venku na trávě ve městě. Nicméně místní vtipálci je začali zavlažovat z oken svých domovů vodními rozprašovači. Pak se rozsvítilo místní pouliční osvětlení a vzalo pro mnohé další porci naděje, že klidně usnou. Nakonec kamarád vstal se slovy, že nebude čekat, až se spustí ranní automatické zalívání trávníků. Zážitky a dobrodružství jsou dobrá, nicméně při ranním vyprávění si mnoho lidí libovalo, jak klidné, až skoro nudné, to bylo uvnitř v budově. Druhá etapa probíhala opět svižně. Španělské rovinky a zkušenosti minulého dne dodaly sebedůvěry všem zúčastněným. Pochopili jsme, proč je dobré cestovat spíše ráno a co je to Španělská siesta – ve čtyřicetistupňovém vedru od dvou do čtyřech nepremávají ani místní obchody.

Třetí etapa nás dovedla do Leónu – překrásného historického města. A zábava na večer po prohlídce města a katedrály? Hrály se karty.

Po čtvrté etapě nás v městě Astorga čekala, jako po každé etapě, výborná porce cyklistické večeře, t.j. chuťově i množstevně jako v nebi. Nemohli jsme si vynachválit našeho kuchaře Gustu, který svou přezdívku nezapřel, a takovou sekanou snad nikdo z nás ještě nejedl.

Pátý den jsme v síle včerejšího večerního pokrmu vyrazili do první kopcovité etapy. K našemu milému překvapení jsme si nestěžovali na námahu, ale chválili jsme krásu krajiny. Mnoho lidí říkalo, že rovina byla super na cyklistiku, ale ty hory a výhledy byly překrásné. A takové sjezdy jako tam, to jsem snad ještě nezažil. Šestý den jsem si, oproti doporučení organizátorů, dovolil jet ne ve skupince, ale jen ve dvou. Tak se to ve skutečnosti doporučuje na pouti do Kompostely – buď v malé skupině, nebo sám. Duchovní zážitek byl opravdu jiný. Nejhlubší však měl být až v následující poslední etapě.

Chtěl jsem být na celém programu Světových dnů mládeže v Madridu, proto jsem následující den spěchal do Kompostely. Chtěl jsem si ji ten den prohlédnout a ještě večer odjet nočním spojem směr Madrid. Ráno jsem tedy nechtěl nic podcenit, tak jsem na očekávaných 100km vyrazil velmi brzy – za hluboké tmy a mlhy a úplně sám. Stěží se dala popsat atmosféra, kterou narušovaly pouze čelová světýlka pěších poutníků, kteří rádi vyrážejí brzy, aby v době poledních veder už mohli odpočívat. Do této klidné tiché do tmy pomořené atmosféry se vyřítilo moje kolo. Následovalo první zaváhání na křižovatce o budoucím směru cesty, pak temná stoupající cesta lesy, na jejímž konci následovalo světlo a krásné panorama vycházejícího slunce. Všude kolem byla krajina skryta v mracích nad níž vystupovaly pouze vrcholky nejvyšších kopců. Po mnoha dech beroucích pohledech byl čas vydat se dál. Pak již následovala jen samota s Bohem, zastávky v kostelech na krátkou modlitbu a putování, které má cíl.

Po sedmi hodinách, kolem druhé odpoledne za velkého vedra se konečně objevilo město Santiago. Šel jsem ihned do katedrály, kde jsem mohl, ke svému údivu, prožít mši s místním biskupem. Pak jsem prohlédl celé místo a pomodlil se v blízkosti hrobu svatého Jakuba. V duchu jsem se tak připojil k odhadovaným 150 tisícům poutníků, kteří letos doputujou pěšky nebo na kole do Kompostely. K večeru jsem se už loučil a s hlubokými zážitky spěchal na autobus do Madridu. Ostatní měli v plánu prohlídnout si Kompostelu až další den, a pak ještě cestovat na "konec světa", tedy nejzápadnější bod Evropy. A jaké bylo Setkání mládeže se Svatým Otcem v Madridu? Češi měli tradičně perfektně zorganizovaný program. Mnoha lidem se líbily perfektně zpracované katecheze našich biskupů. Krásná byla i páteční křížová cesta se Svatým Otcem. Vrchol však bylo až setkání na letišti "čtyř větrů" Cuatro Vientos se Svatým Otcem.

Avšak tak lehké to zase nebylo. Na světových dnech je vždycky špetka zmatku a organizačně se alespoň jedna věc v tom počtu lidí nezvládne. A ani jsme nečekali jsme, že Španělé budou mistry v organizování. Já se naštěstí vyhnul problémům s registrací a ubytováním. Místo toho se příjemně naladil na jakékoliv překvapení. V podstatě jsem zajásal nad možností vyměnit spaní v přeplněné tělocvičně za spaní na parkovišti ve spacáku v teplém srpnovém Madridu spolu s další stovkou lidí. Následovala příjemná setkání, ať již při spaní ve spacáku, stravování se po Madridských restauracích, nebo domluvených srazech ve městě. A Madrid byl pěkný. Možná horký, ale pěkný.

A co letiště Cuatro Vientos? Platí-li poučka, že na křížovou cestu se Svatým Otcem dvě a půl hodiny dopředu, tak na dobré místo na vigílii na Cuatro Vientos, tak alespoň šest hodin, a to ještě musíte mít vstupenku do odpovídajícího sektoru. Při šesti hodinách předem jsem se tak-tak prodíral naším sektorem, kde již téměř nebylo k hnutí. S drobnými problémy jsem našel jedno místo pro svou karimatku. Odpolední vedro jsem přežil konverzací s francouzským knězem a večerní hodiny zase se dvěma češkama. Duchovně i psychicky tedy v pohodě, ale tělo si také žádá své. Trochu nevěřícně jsme kroutili nad vzdáleností záchodů, které se z našeho pohledu zdály být umístěné až na obzoru. Pitná voda v tomto vedru byla k dosažení v podobné vzdálenosti někde, kam až oko nedohlédlo. Jediní hasiči projížděli kolem a kropili lidi za velkého jásotu ochlazených. Španělsko je jediné místo, o kterém vím, že vám za polití vodou poděkují.

Povzneseni nad události jsme se dočkali až vigílie se Svatým Otcem. Výbornou atmosféru setkání, jehož heslo neslo slova "Pevně stát ve víře", přerušil v půli silný vítr následovaný blýskanicí. Pak spadlo pár kapek a pak teda lijavec. Chvílemi byl vítr tak silný, že přerušil i projev Svatého Otce. Já pro jistotu půjčil svou nepromokavou bundu holkám a chvíli machroval na dešti, než začalo jít do tuhého. Pak jsme se schovali pod plachtou jednoho ze zúčastněných a spacáky a karimatky dali pod igelit. Takhle mohlo pršet celou noc. Jak bychom za deště spali na letištní louce? Ale tak, jak vítr přišel, tak také odešel. Rázem bylo ticho. Do prochladlé atmosféry rázem zavál teplý Španělský vítr. Lidi vyskočili a začali skandovat jednu z oblíbených vět na Svatého Otce, jako by se bylo nic nestalo. "Pevně stát ve víře" – jako by ten déšť chtěl prověřit naše vlastní slova a my ukázali, že náš duch, alespoň lidí kolem mě, zůstal touto zkouškou nezlomen.

Nedělní mše se Svatým Otcem byla krásná – jakýsi vrchol programu. Pak jsme se odebrali přes město do svých autobusů, plni nevšedních zážitků a dojmů. Někdo zažil více Španělských zmatků, já však měl možnost se povznést nad mnoho z nich a zažít věci, na které mnoho let nezapomenu.

Tolik tedy krásný výlet s Orlem do Kompostely a Madridu. A na co se těšit příští rok? Organizátoři zvou – jeďte opět (nebo konečně ;-)) s námi. Že by Český ráj a Adršpachy? Se startem v Praze a cílem ve Žďáře na Celostátním setkání mládeže? Pro mladé i staré. Sledujte www.cyklopoute.cz a přihlašte se. Nevšení zážitky a skvělá parta zajištěna. V každém případě, díky Bohu za letošní cyklopouť a očekávejme, čeho nám dopřeje rok příští.