Na kolech ujeli stovky kilometrů, zdolali horské průsmyky, čelili dešti i vedru – a vše završili setkáním s papežem Lvem XIV. ve Vatikánu. Na 130 cyklistů spojilo síly na jedinečné pouti, která se stala nejen fyzickou výzvou, ale i duchovní posilou. V Assisi se k této již početné skupině přidala ještě jedna skupinka, čítají přes 30 účastníků, která putovala z Turína. Obě skupiny pak společně doputovali společně do Říma, kde vytvořili pomyslný peloton, který se co počtu účastníků mohl rovnat s velkými závody typu Giro de Itália. Mezi cyklopoutníky převažovali samozřejmě ti z  České republiky, stejně tak nechyběli zástupci ze Slovenska, Polska, a také Rakouska.  Samotnému startu v Padově předcházela nejprve autobusová přeprava účastníků z Česka do Itálie. 

Trasa na kole: PADOVA (start) – Copparo – Forli – Pesaro – Loreto – Sassoferrato  – Spello (přes Assisi) – Spoleto – Rieti – ŘÍM (cíl).

Po devíti náročných etapách dorazili čeští cyklopoutníci z italské Padovy až do Říma. Trasa dlouhá kolem 760 kilometrů vedla přes města, hory i poutní místa a završila se setkáním s papežem Lvem XIV. při generální audienci na Svatopetrském náměstí.

Z Padovy vyrazilo 123 účastníků, další čtyři startovali už v České republice – z Koclířova a někteří se ještě přidali po cestě. Ti absolvovali celkem 2 000 kilometrů během 21 dnů, vezli si veškeré vybavení včetně stanů a nocovali převážně venku. Jak vzpomíná Karel Mýl z Červeného Kostelce, nešlo jen o roviny: „Každá etapa byla náročná, na každý den jsme měli naplánováno více než 100 km a neminuly nás ani kopce jako u Mariazell.“ Zvláštním osobním cílem pro něj byla návštěva Benátek: „Byla to nádhera, i když jsem tam už několikrát byl.“

Cyklisty doprovázelo šest kněží, kteří každý den slavili mši svatou – vždy v místě, kde se cyklopoutníci nacházeli, a to ve spolupráci s místními duchovními. „I když jsme přišli na mši celý mokří, nešlo o vnější komfort, ale o vnitřní,“ popisuje Tomáš Hampapa. Ten oceňuje nejen fyzickou výzvu, ale i duchovní povzbuzení: „Potkával jsem nové lidi, kteří mě obohatili, a na některé věci jsem se začal dívat jinak.“ Assisi, kde viděl tělo bl. Carla Acutise a hrob sv. Františka, v něm zanechalo silný dojem. „Zaujalo mě, že světci nemusí být jen z dávných dob, ale že i v dnešní době jsou světci, kteří pro nás mohou být inspirací,“ uvádí Hampapa.

Pro Vojtěcha Mičaníka, který se cyklopoutě účastnil už potřetí, byla největší hodnotou letošní cesty vzájemná soudržnost. „Společné putování dokáže lidi velmi sblížit a v dobrém týmu posouvám své fyzické i psychické limity.“ Nováček týmu Cecílie Horská vzpomíná na dramatický okamžik, kdy skupinu cestou do Cantalice zastihla bouřka: našli útočiště v kostele a společně se modlili a zpívali chvály.

Své hluboké prožitky si odnáší i Ivana Pečivová: „Po příjezdu do Říma jsme navštívili kostel, kde se utvrdily moje obrácení a touha po křtu. Zaplavila mě Boží láska a jistota, že je vše, jak má být. Bohoslovci nám k tomu zpívali ‚Kristus vítězí‘ – bylo to dokonalé.“ Kamil Pavelka připomíná, že je už na osmé společné cyklopouti se svou manželkou. „Každá pouť nás duchovně očistí. Letos pro mě znamenala návrat do Loreta, které jsem navštívil před 30 lety. Tehdy nás papež Jan Pavel II. pozval na evropské setkání mládeže a my jsme tam jeli s partou z farnosti. Z této pouti si nejvíce odnášíme vzácné momenty z generální audience, kdy jsme se díky pořadatelům a českému velvyslanectví dostali do prvních řad a mohli prožít chvíle v blízkosti papeže. A v Assisi – přestože jsme klid města hledali marně – mě uchvátilo sborové Aleluja mladých poutníků,“ popisuje dojmy Kamil Pavelka.

V Římě poutníci završili cestu projitím všemi čtyřmi Svatými branami. V úterý, v den památky posvěcení baziliky Panny Marie Sněžné, se zúčastnili slavnostní mše právě v této bazilice.

Středeční generální audience byla pro všechny poutníky vyvrcholením celého putování. Den začal velmi brzy – budíček v 5.00, aby mohli být už kolem půl osmé u bezpečnostních kontrol do prvních řad. Čekání na Svatého otce, který se mezi poutníky vydává v 9.00, si krátili zpěvem, modlitbou a poslechem živé hudby, která zněla před svatopetrskou bazilikou. Když se pak nad hlavami poutníků ozval jásot a zástupy začaly mávat, všichni ucítili napětí a radost – papežský papamobil se blížil. Papež Lev XIV. projížděl pomalu, zdravil věřící, žehnal a zastavoval se u lidí, aby s nimi prohodil pár slov. Cyklopoutníci měli papeže skutečně na dosah ruky.

Organizátor poutě Petr Gabriel měl čest se s ním osobně setkat a předat mu dárky – cyklodres s papežovým jménem, tenisovou raketu, poutnický balíček, slivovici s logem města Uherský Brod a dva sportovní míče. „Když jsem řekl papeži, že nás přijelo přes 160, reagoval, že to je velká skupina, a zamával nám,“ ilustruje Gabriel. Papež se živě zajímal o jejich cestu a s úsměvem pozdravil celý peloton.

Atmosféra byla podle účastníků nepopsatelná – na tvářích mnohých se mísila radost s dojetím, zazníval zpěv a potlesk. Pro mnohé to byl okamžik, který korunoval týdny námahy a který si budou pamatovat po celý život.

Ing. Kateřina Odvodyová, účastníce cyklopouti, oddělení komunikace České biskupské konference

Cyklopouť pohledem organizátorů:

Organizačně se jednalo o celkově 21. ročník cyklopoutí, který pořádal a organizačně zajištoval Orel Uherský Brod. Tento ročník jsme připravovali přes 2 roky a to i vzhledem k faktu, že celá cyklopouť z České republiky do Říma byla rozdělena na dvě části. 1 polovina se jela v loňském roce z Uherského Brodu až jadranskému moři do Italské Aquileii. 2. část pak v letošním jubilejním roce 2025 z Padovy až Věčného města.

V organizačním týmu nechyběly kuchařky, servisman kol, řidiči doprovodných vozidel, zdravotník, tvůrce cyklotras a grafik, a také logistik.  Všem, patří za jejich službu velký dík, neboť vše opět skvěle šlapalo jako dobře namazaný řetěz kola.

Stejně velké poděkování míří za těmi, kteří se o naši skupinu starali během samotné cyklopouti v Itálii. Vřelé přijetí nám připravili mnohdy i s bohatým občerstvením farníci z Padovy, pan starosta města Coppara, tak také ve Forli a v Loretu. To samé se dá říci rovněž o klášteru v Sassoferrato, kde nás na naše ubytování došli společně pozdravit pan starosta tohoto krásného města spolu s generálním vikářem této diecéze.  V překrásnému městu Spello se nám také dostalo noclehu pro nás ve velmi ideální víceúčelové hale. Poděkování si zaslouží také arcidiecéze ve stejnojmennému městu Spoleto. V neposlední řadě pak městečku Cantalice u Rieti za připravení tradiční místní italské večeře se vším všudy. A rovněž našemu (emigrantovi z dob komunistické totality) P. Zděňku Kopřivovi z Rieti (místní části Vazia), který zde působí od mládí prakticky celý svůj kněžský život. Vřelé díky za to že nám zprostředkoval nezapomenutelné okamžiky v místní italské pospolitosti a pohostinnosti pro celou naši skupinu. A v samotném cíli v Římě za možnost přebývání ve farnosti Parrocchia Nostra Signora del Suffragio e Sant'Agostino di Canterbury. Jmenovitě místnímu správci a zdejšímu římskému rodákovi panu Antoniovi za jeho velkou starostlivost, a také místnímu faráři, filipínskému rodákovi, donu Morrellovi Silbolovi Querickiolovi za skvělou komunikaci a vstřícnost. Z uvedeného výčtu vyplývá, že prakticky všechny noclehy probíhaly tzv. poutnicky na karimatce a ve spacáku. A ani se nechce (při výčtu poděkování) věřit, že letošní ročník patřil mezi ty organizačně nejnáročnější, a to zejména při komunikaci s italskými úřady, kdy povětšinou mají na vše mnohdy spoustu času a mnohdy (nesplněných) příslibů. O to překvapivější pak byl hladký průběh při samotné cyklopouti. Znovu tedy platil onen známý citát: Těžko na cvičišti, lehko na bojišti. Tak se těšíme opět za rok při 22. ročníku. 

Jménem organizačního týmu Petr Gabriel