Již po dvaadvacáté se pod křídly Orla Uherský Brod vydali cyklopoutníci na společnou cestu za poznáním, sportem, vírou i společenstvím. Letošní Cyklopouť 2026 zavedla 111 účastníků na poutní místa Slovenska. Během deseti etap urazili poutníci přes 850 kilometrů a postupně projeli z valašského Nedašova přes poutní místa Butkov, Turzovku, Rio de Klín až do Levoče, a následně zpět do Uherského Brodu. Letošní cyklopouť patřila mezi ty nejnáročnější – co do samotné délky, výškového převýšení a každodenního horka.
Po loňské výjimečné cyklopouti do Říma, při níž poutníky na generální audienci přijal papež Lev XIV., se letošní ročník vrátil ke slovenským poutním místům. Na Slovensko se cyklopoutníci vydali podobně jako v roce 2014, tentokrát však už v mnohem obměněném složení.
Na účastníky čekalo 10 etap, jejichž délka se pohybovala přibližně od 55 do 95 kilometrů. Nejnáročnější byla etapa přes Mariánskou horu v Levoči a do Mlynek. Přestože se jelo v náročném terénu, nechyběla dobrá nálada a především vzájemná pomoc.
Cyklopouť opět spojila několik generací. Nejmladšímu účastníkovi bylo pouhých 8 let, nejstaršímu o 70 let více. Nechyběli cyklisté z různých koutů České republiky – od Domažlic a Karlových Varů přes Prahu, Brno a Ostravu až po Uherskohradišťsko. Cyklopouť opět potvrdila, že je otevřená všem generacím i lidem s různým vztahem k víře – těm, kteří jsou ve víře pevní, hledajícím i těm, kteří teprve svou cestu hledají.
Cyklopouť není závodem. Je především společnou cestou, na které vznikají nová přátelství, a posiluje se společenství. Každý den přinesl nejen desítky kilometrů v sedle, ale také společné modlitby, mše svaté, návštěvy poutních míst a večerní setkávání. Tradiční zůstalo také „poutnické“ nocování ve sportovních halách, tělocvičnách, školních třídách a farních sálech. Za 22 let se cyklopouť stala významnou tradicí. A možná nejhezčím důkazem jejího významu je skutečnost, že během předchozích ročníků vzniklo mezi cyklopoutníky 16 manželství.
Děkujeme všem, kteří se na Cyklopouti 2026 podíleli – poutníkům, kněžím, organizátorům, řidičům, servisnímu a zdravotnímu týmu i všem, kteří nám na cestě pomáhali. Zejména pak farnosti v Liptovskom Hrádku, kde jsme prožili společně s místními farníky krásný společenský večer – naplněný zpěvem písní a sdílením svých zvyků.
Cyklopouť 2026 je za námi. Ale společná cesta pokračuje dál. Už za rok se (v rámci jubilea olomoucké arcidiecéze) vydáme propojit svaté Jana Sarkandra a patronku rodin paní Zdislavu, kteří byli v roce 1995 právě v Olomouci společně kanonizování.
Za organizační tým Petr Gabriel